Fotografický magazín "iZIN IDIF" každý týden ve Vašem e-mailu.
Co nového ve světě fotografie!
Zadejte Vaši e-mailovou adresu:
Kamarád fotí rád?
Přihlas ho k odběru fotomagazínu!
Zadejte e-mailovou adresu kamaráda:
Tiskové technologie
Sítotisk
19. února 2001, 17.41 | Technika tisku vytlačováním tiskové barvy plochým sítem na potiskovaný materiál. Potiskávané plochy jsou vymezeny šablonou, kterou lze na síto kopírovat přímo, nebo nepřímo přenést z pigmentované fólie. Výhodou sítotisku je velký nános tiskové barvy, neomezené možnosti volby potiskovaného materiálu (obaly, hrnky atd.) a efektivnost i při nízkých tiskových sériích.
Úvod do problematiky sítotisku
Již v dávné historii bylo potřebou každé civilizované společnosti rozmnožování textu nebo obrazu jednoduchým a levným způsobem. Jednou z technologií pro tuto opakovanou reprodukci je sítotisk, který zvláště v posledních letech zaznamenává velký rozmach. Zvýšený zájem o tuto technologii je způsoben možnostmi využití sítotisku k pohotovému ručnímu nebo rychlému strojovému tisku, popřípadě k zušlechťování různých materiálů jak v miniaturních, tak ve velkoplošných rozměrech nebo tvarech. Princip sítotisku je kromě toho sám o sobě celkem prostý. Jedná se v podstatě o jednoduché protlačování barvy na jakoukoliv plochu skrze propustná místa síta připraveného dle šablony. Samotná příprava šablony je prací nenáročnou a stejně jako tisk ji zvládne i osoba pouze zaškolená. Jednou z dalších příčin všestranného rozvoje sítotisku jsou i relativně nízké pořizovací náklady na tiskové přístroje a omezená náročnost na pracovní prostor.
Počátky sítotisku historikové datují do období mezi roky 500 a 1000 před naším letopočtem, kdy byla v Číně vynalezena tzv. šablonová technika tisku pro potřeby opakovaného tisku stejného motivu, především kultovních obrázků Buddhy. Tato technika byla později využívána i v Japonsku pro potisk rituálních oděvů a keramiky. Tam byla také výrazně zdokonalena. V 18. století začínají Japonci používat nosič pro složité do detailu propracované šablony a posléze i síť z lidských vlasů, na kterou se pomocí lepkavé hmoty mohla přilepit jakkoli komplikovaná šablona. Postupem času byla síť z lidských vlasů nahrazena tkaninou z hedvábí. K dalšímu výraznému zdokonalení této technologie tisku dochází už v Evropě, na počátku 20. Století. Tehdy se v Anglii začal používat vykrývací roztok místo papírové šablony. Tímto roztokem se na síťovinu napjatou na rámu maloval negativní obraz. Roztok nepropouštěl barvu, a tak protřením barvy skrze síto vznikl na dané podložce požadovaný obraz. Zásadní obrat ve vývoji šablonového tisku nastal pak po druhé světové válce, kdy s rozvojem chemie byly také vynalezeny světlocitlivé roztoky pro výrobu sítotiskových forem fotochemickým procesem. Rozvoj šablonového tisku především v Anglii a USA vedl k hledání odpovídajícího názvu pro tuto technologii. Vedle anglického silk screen - sítotisk používaného v průmyslu, se v oblasti umění pro šablonovou techniku tisku originálních grafických listů zažívá termín serigrafie. Sítotisk se začal používat v průmyslu k potisku obalů, přístrojů, štítků, a mnoha dalších věcí a v umění se stal rychle uznávaným a oblíbeným způsobem vytváření unikátních a neopakovatelných uměleckých děl např. Marilyn Monroe od Andy Warholla.
Po mnohaletém vývoji sítotisku se dnes používá celá řada technik k tisku na celou škálu materiálů. Tiskne se v podstatě na jakoukoliv plochu, ke které lze přiložit síto. Potiskované předměty bývají rozličných tvarů, proto se používá jak plochý tisk, tak i tisk rotační nebo tisk skrze speciálně tvarovaná síta. Jako předloha pro výrobu tiskové šablony slouží nejčastěji disketa s požadovaným obrázkem či textem v grafickém formátu. Postačit však může i motiv namalovaný na obyčejném papíře, diapositiv nebo i běžný negativ apod.. Převod do digitální formy není, při dnešních technologiích (scanner apod.), problémem pro žádnou z tiskáren.
Pro přípravu tiskového síta je podstatné, aby šablona přesně rozlišovala propustné body síta a body, kterými síto barvu nepropustí. Jedním z nejjednodušších, nejrychlejších a zároveň velice přesných postupů je vyřezání šablony plotterem dle počítačem zadaného motivu. Šablona se vyřezává například do tmavé světlonepropouštějící samolepící fólie, ze které se vyřezaný motiv přelepí na průhlednou fólii. Tato folie se v odborné literatuře označuje jako printon. Dalším z používaných postupů přípravy printonu je přímý tisk laserovou tiskárnou na průsvitnou fólii. U této metody je nutné bezpodmínečně použít kvalitní fólii a k ní příslušný toner. Při nevhodné kombinaci může dojít k rozostření kontur nebo k tisku šedých ploch. Výrobou graficky nejnáročnějších printonů se zabývají specializované DTP studia. Kvalitní software, osvitová jednotka s dobrou rozlišovací schopností a zkušenosti těchto pracovišť by měly zaručit, že na výsledném printonu budou černé plochy skutečně proti světlu černé a kontury ostré, bez přechodů do šedé. Kvalitní printon také může zhotovit zkušený fotograf pomocí kontrastních materiálů pro průmyslovou fotografii.
Pro kvalitu samotného tisku je nezbytná pečlivá příprava síta zkušeným tiskařem. Na čisté síto je třeba rovnoměrně nanést světlocitlivou emulsi, po jejímž zaschnutí je síto připravené k osvitu. Síto pak společně s printonem osvitujeme speciálním zdrojem světla. Pro dokonale ostré kontury je lepší použít bodový zdroj světla. Tam, kde černými body printonu světlo neprochází na světlocitlivou vrstvu síta, se tato vrstva dostatečně nevytvrdí a po osvitu jí lze vymýt. Osvícená místa síta pak nepropouští barvu zatímco zakryté body - motiv jsou propustné. Takto připravené síto už prochází pouze drobnými úpravami jako je retušování, aby bylo dosaženo stoprocentně kvalitního tisku bez zrn apod..
Kromě těchto standartně používaných postupů přípravy síta se využívá také metoda přímého kopírování. Jednotka pro přímé kopírování obsahuje komoru se speciální vysokofrekvenční výbojkou a optikou, která umožňuje promítání motivu z diapositivu přímo na sítotiskový rám, opatřený světlocitlivou vrstvou. Promítací komora je řízena počítačem tak, že automaticky ostří a exponuje. Významnou předností přímého kopírování je vysoká produktivita a naprostá přesnost získaných tiskových forem, umožňující výbornou reprodukovatelnost tisku.
V umělecké oblasti využití sítotisku a i u některých komerčních zakázek, kde není kladen důraz na přesnost, se také využívá technika přímé malby vykrývacím roztokem na síto nebo se šablona vyřezává z papíru, který se při tisku pouze připevní na sítotiskový rám. Existuje však ještě celá škála postupů přípravy síta pro tisk. Můžeme se setkat s malbou litografickou tuší nebo křídami přímo na síto, nebo s šablonami ze staniolu a tenkých hliníkových fólií, či dokonce s potištěným pauzovacím papírem nahrazujícím printon pro osvit síta. Výběr vhodného technologického postupu závisí na druhu zakázky, na zkušenosti tiskaře a samozřejmě v neposlední míře na technickém vybavení tiskárny.
Sítotisk - technologie tisku
Samotný tisk je již pouze mechanickou záležitostí, kdy po připevnění sítotiskového rámu do stroje, stačí na síto rozlít barvu, kterou pak pohyblivá těrka protírá prázdnými oky síta na připravený potiskovaný materiál /Obrázek - po nanesení barvy na síto, jeho přiklopení na potiskovanou samopepící fólií a rozetření barvy těrkou po sítu vznikne samolepa s požadovaným motivem/.
Při vícebarevném tisku je samozřejmostí, že je třeba použít na tisk každé barvy zvláštní síto. Šablony se připravují stejnými výše uvedenými postupy, eventuelně při tisku s tónovými přechody je třeba využít rozklad barev pro rastrový tisk. Pro dosažení požadované kvality reprodukcí je nutné zvolit vhodný druh a jemnost rastru. Druhy rastrů se odlišují tvarem bodů, na které je motiv rozložen a podle toho se také využívají pro odlišné typy tisků. Jemnost rastu je závislá na druhu resp. průměru vlákna použitého síta. V současnosti se využívají rastry o jemnosti až 50 rastrových bodů na 1 cm.
Při vícebarevném tisku je třeba se zaměřit na přesnost soutisků jednotlivých barev. Pro přesný soutisk zvláště u komplikovanějšího potisku textilu slouží tzv. karusely, které mají obvykle čtyři a více tiskových pozic. Na každé pozici probíhá tisk jedné barvy, což umožňuje setrvání potiskovaného materiálu na podložce ve stejné poloze. Podložka se pak otáčí z pozice prvního síta do pozice následující, aniž by se manipulovalo s potiskovaným materiálem, docílí se tak téměř dokonalého soutisku. Takovýmto způsobem lze natisknout barevný obrázek téměř o dokonalosti fotografie.
Základním činitelem, který ovlivňuje konečnou kvalitu tisku je síto. Na druhu použité sítoviny závisí ostrost a jemnost obrazu. Na výrobu sítoviny se dnes používají v podstatě dva materiály, polyamid a polyester. Polyamidové vlákno je pružnější a tažnější, a proto je používáno především tam, kde potřebujeme místně pružnou šablonu. Polyesterové tkaniny jsou pevnější a chemicky odolnější, proto jsou používány při vysokém nároku na přesnost tisku a na jeho životnost. Pro speciální účely v keramickém a elektrotechnickém průmyslu se vyrábí sítoviny z ušlechtilé nerezové oceli. Nejznámějším výrobcem všech typů používaných tkanin je Švýcarsko.
Pro upevnění sítoviny je nezbytný rám. Nejčastěji se používají rámy hliníkového tenkostěnného profilu, na které je tkanina přilepena speciálními lepidly. Používají se i rámy ocelové. Rám musí být každopádně dostatečně tuhý, protože sítovina na něj působí tahem 1,5 až 3 kg na 1 cm délky strany rámu a síto přitom musí zůstat zcela stabilní i při velkých tlacích stěrky.
Pro samotný tisk se používají stroje ruční, poloautomaty, třičtvrtěautomaty a plně automatické linky /Na obrázku je zobrazen klasický poloautomatický sítotiskový stroj. Z jeho boku jsou opřena síta připravená k tisku/.Obsluha poloautomatu nakládá a vykládá potiskovaný materiál, u třičtvrtěautomatu už je odkládání automatické a plně automatická linka přímou obsluhu nepotřebuje. Kromě této mechanické stránky je sítotisk záležitost chemická.
Pracuje se s barvami, jejichž složení ovlivňuje konečné chování potisku, na tom kterém materiálu. Světlocitlivé emulze, ředidla, retuše a další - to vše je chemie, bez jejíž znalosti se zkušený tiskař neobejde. Pro rozsáhlé možnosti využití sítotisku se většina tiskáren specializuje pouze na určitou oblast např. tisk samolep apod.. Právě v té oblasti pak tiskárna, díky svým zkušenostem, může dosahovat solidních výsledků při vhodným kombinacích používaných chemikálií.
Rozsáhlá škála technologických postupů a hlavně různorodost používaných materiálů, ať už barev nebo vlákenných materiálů sítoviny nabízí široké uplatnění sítotisku ve všech možných oblastech dnešní společnosti. Podle uplatnění v praxi se dnes obecně sítotisk dělí na umělecký - serigrafie, grafický, technický, textilní a speciální.
Uměleckou serigrafií vznikají originální autorizované grafické listy nebo jejich série. Umělci využívají všech možných postupů a jejich kombinací k vytvoření neopakovatelných výtvarných děl, která by nešla realizovat použitím jiné techniky.
Termín grafický sítotisk zahrnuje veškerý tisk na papír např. plakáty, kartonáž a jiné artikly, tisk na samolepící materiály, plastové desky a jiný plošný tisk obsahující grafické tiskové motivy nebo text. Grafický sítotisk se využívá především v oblasti reklamy. Tisk na papír se využívá méně a obvykle se uvádí, že oproti ofsetu je sítotisk výhodnější při nákladu do 400 kusů. Příprava je rychlejší a levnější než u ofsetu, ale samotný tisk je zdlouhavější a stává se i nákladnějším. Ofsetový tisk je také, především na větších plochách, jemnější a ostřejší pro své vyšší bodové rozlišení. Doménou grafického sítotisku je výroba kvalitních reklamních samolep. Podle použitých barev a síta lze vyrobit samolepy potisklé zevnitř, zvnějšku i oboustranné, samolepy zalité do pryskyřice nebo s plastickým tiskem apod.. Tiskne se na umělé hmoty (reklamní poutače, informační cedule, PVC obaly, lahve, klíčenky, reklamní igelitové tašky, obaly diářů a záznamníků, zapalovače apod.), tiskne se i na kartonový papír, kde je sítotisk kvalitnější a trvanlivější, tiskne se také přímo na karosérie automobilů nebo průmyslových strojů (ale v tomto případě je lepší použít trvanlivější samolepy). V podstatě se tiskne na jakoukoliv plochu z jakéhokoli materiálu. Při potisku malých reklamních předmětů např. zapalovačů konkuruje sítotisku takzvaný tamponový tisk, nedosahuje však takové kvality.
Sítotisk technický nazývaný také průmyslový zahrnuje potisk nejrůznějších předmětů jako např. výlisků panelů, CD disků, PE obalů na olej či kosmetiku, keramiky, lyží, hraček nebo potisk přepravek na nápoje apod.. Do technického sítotisku rovněž spadá potisk hliníkových štítků přístrojů, palubních desek automobilů či autoskel a rozmrazovačů na nich tištěných apod.. Atypické tvary některých potišťovaných produktů vyžadují rozličné technologické řešení každé ze zakázek a rozsáhlé znalosti sítotiskové techniky, techniky barev a chování materiálů v různých podmínkách, proto je nejlepší při výběru tiskárny pro takovouto zakázku dát přednost té, která už má s podobným úkolem své zkušenosti.
Rozsáhlé uplatnění nachází sítotisk i v textilním průmyslu. Potiskuje se konfekce, trička (časté využití u reklamních firemních triček), čepice, vlajky, prostírání, ubrousky, deštníky nebo slunečníky apod.. Kromě tisku na hotové textilní produkty se užívá sítotisk i na barvení celých pásů textilií, což si vyžaduje použití odlišné technologie tisku. Tato se označuje jako filmtisk a využívá kovové rotační šablony potiskující materiál běžící na pohyblivém pásu, podobně jako je tomu u ofsetu. Důležitý pro potisk textilu je výběr barvy. Ta musí absorbovat do vláken, aby měla dostatečnou odolnost proti zvýšenému namáhání potisku např. praním. Výběr ideální barvy je závislý na druhu potiskované textilie, na účelu kterému má sloužit a na zkušenostech tiskárny s různými druhy materiálů a barev.
Speciální sítotisk završuje mnohostranné využití sítotisku, které již zde bylo uvedeno. Pod tento pojem se obvykle řadí využití sítotisku v elektrotechnice k výrobě plošných spojů a speciální technologie k potisku skla. Technickým sítotiskem se také nanáší z prázdných sít nebo konturových šablon lepidla a samolepy na nejrůznější výrobky v automobilovém a galanterním průmyslu, krycí vrstvy před práškovým lakováním nebo máčením výrobků, leptací kryty pro galvanoplastiku a pokovování, tisknou se skleněné vitráže a mnoho dalších podobných věcí. Takový tisk je obvykle velice náročný na přesnost, a proto se používají speciální kovové sítoviny. Technickým sítotiskem se zabývají pouze úzce specializované tiskárny nezabývající se běžným komerčním využitím sítotisku.
Variabilní využití sítotisku si vyžaduje rozsáhlý výběr používaných nástrojů a barev. Každý specifický tisk je prováděn za použití jiné kombinace síta, světlocitlivé emulze a hlavně barvy, která se musí plně přizpůsobit druhu potiskovaného materiálu a podmínkám, kterým bude potisk vystaven. Každá tiskárna by proto měla mít v zásobě takový výběr nástrojů, který bude plně postačovat pro její účely.
|
|
|
Tématické zařazení:
Poslat článek
Nyní máte možnost poslat odkaz článku svým přátelům:
-
23. dubna 2014
Konica Minolta přenesla výhody velkých zařízení do kompaktních modelů
-
5. ledna 2017
-
24. prosince 2016
Čtyřicáté číslo internetového magazínu IDIF v roce 2016 40/2016
-
23. května 2014
Epson na konferenci Droidcon Berlin ukázal nové možnosti čekající na vývojáře OS Android
-
24. listopadu 2014
-
15. prosince 2014
Konica Minolta pomůže živnostenským úřadům s digitalizací dokumentů
-
26. listopadu 2014
Canon Junior Awards již posedmé ocení mladé fotografy v rámci Czech Press Photo
-
21. srpna 2014
-
9. prosince 2014
Fotografování pomocí robotů je nejen rychlejší, ale často i zábavnější
-
3. prosince 2014