Tuhé vazby jsou pro velké množství poměrně náročných operací nutných k jejich zhotovení technologicky nejnáročnější ze všech druhů vazeb. Tuhé vazby jsou díky své odolnosti určeny především pro dlouhodobé používání a všude tam, kde se předpokládá větší namáhání vazby a kde se uplatní její elegantní vzhled.

Tuhé vazby jsou charakterizovány tím, že knižní blok spojený šitím nebo lepený všemi možnými způsoby je spojen s knižními deskami, které jsou vyrobeny z lepenky nebo z plastu. Spojení je zajištěno předsádkami podlepenými k vnitřní straně knižních desek, nebo případně zavěšením ve hřbetě na dutinku. Tuhé vazby jsou rozděleny do několika kategorií.

Knižní vazba V7 je tuhou vazbou s kombinovaným potahem, tzv. poloplátěná vazba. Knižní desky jsou potaženy papírem a hřbet knihy je potažen plátnem, nebo jiným vhodným materiálem. Potahový papír bývá samozřejmě většinou potištěn.

Knižní vazba V8 je vazba s nekombinovaným potahem, tzv. celoplátěná vazba. Knižní desky jsou potaženy celistvým plátěným potahem. Tato vazba má povolené tři varianty. V8a je vazba, kdy jsou knižní desky potaženy laminovaným papírem. V8b je tuhá vazba s deskami potaženými papírovým potahem. Papír může být lakovaný, běžně potištěný, speciální potahový, nebo se syntetickým zátěrem. V8c tuhá vazba s deskami potaženými jiným potahem, například usní, imitací usně, včetně vatování desek.

Knižní vazba V9 má desky z plastu ztužené neměkčenou PVC fólií nebo lepenkou. Povolená varianta je V9a, což je tuhá vazba s neztuženými deskami z plastu, pouze měkčené PVC fólie.

Zpracování tuhé vazby je pokládáno za nejnáročnější. Pro správně zhotovenou vazbu platí několik základních pravidel. Normou doporučovaný rozsah knižní složky by neměl být větší než 32 stran. U papíru s menší plošnou hmotností se doporučuje spíše používat 32stránkové složky. Knižní archy u natíraného papíru o plošné hmotnosti 140 g/m2 je nutno vyřazovat do osmistránkových složek. Každá složka musí být na první stránce vlevo dole označena signaturou, tvořenou pořadovým číslem složky, případně zkratkou, ze které lze zjistit název díla nebo svazku. Mezi první a poslední stránkou složky by měly být při vyřazování stránek umístěny v posledním lomu hřbetní značky tak, aby po složení a snesení složek do knižního kompletu tvořily pravidelný obrazec usnadňující kolacionování. Skládání knižních archů musí být přesné a pravoúhlé, aby se dodržel stránkový a řádkový rejstřík a aby byla hřbetní značka lomů viditelná. Odchylka krytí rejstříku smí být 1,5 mm. Zařazování listů a dvoulistů není možné na okrajích knižního bloku, protože se na ně lepí předsádka. Listy se vyřazují před poslední složkou, dvoulisty do druhé až třetí třetiny knižního bloku. Přílohy se doporučuje vyřazovat do složek. U příloh potisknutých v celé ploše by měl být ponechán u hřbetu proužek v šířce 3 - 5 mm na zalepení. Pevnost vazby lepeného knižního bloku s frézovaným hřbetem se testuje tzv. Pull-testem v tahu (0,6 kN/m) a Flex-testem v ohybu (800 ohybů/min.)

Tuhé vazby rozlišujeme podle knižních desek, podle jejich zpracování a použitého materiálu. Zhotovení knižního bloku je shodné pro všechny druhy tuhých vazeb. Pro jeho spojení lze použít všech dostupných technologií, vyjma šití drátem. Knižní blok lze spojit šitím nitěmi na knihařských niťovkách, lepením ze složek šitých tavnou nití, lepením ze složek perforovaných ve hřbetním lomu, lepením ze složek s odstraněnými hřbetními lomy nebo lepením ze složek slepovaných při skládání ve hřbetním lomu.

Knižní blok je šitý knižním stehem na gázu nebo bez gázy. Počet stehů závisí na formátu knižního bloku. Pro knižní bloky s velikostí formátu do A5 se používají 3 - 4 stehy, pro knižní bloky do velikosti A4 se používá 4 - 5 stehů, nad formát A4 se používá 5 - 8 stehů. Délka gázy by měla být nejméně 7/8 výšky knižního bloku a konec gázy musí být zachycen nitěmi. Šířka gázy přesahující na předsádky se opět řídí formátem knižního bloku. U knižního bloku do formátu A4 je přesah 20 mm, u knižních bloků větších než A4 je přesah 25 mm. Po sešití knižního bloku je provedeno zaklížení, což je nanesení lepidla na hřbet knižního bloku, aby získal větší pevnost. U této operace hrozí zatékání lepidla mezi složky.

Lepený knižní blok ze složek šitých tavnou nití se používá na knižní bloky o tloušťce do 40 mm o formátu do A4. Plošná hmotnost použitého papíru se řídí počtem stran ve složce. U 16stránkových složek se používají plošné hmotnosti do 120 g/m2. U složek o 32 stranách se používají plošné hmotnosti 80 g/m2. Na lepení knižního bloku se může použít jak tavné, tak i disperzní lepidlo. Naproti tomu se pro oblepování hřbetu používá jen disperzní lepidlo. Šířka oblepovacího materiálu by neměla přesáhnout 20 - 25 mm na obě strany. Jako oblepovací materiál lze použít papír o plošné hmotnosti nejméně 70 g/m2, dále plátno, nejlépe oboustranně zatírané a hladké, nebo gázu podlepenou papírem. Ve všech variantách však platí, že vlákna papíru nebo osnovy musí být rovnoběžné se hřbetem.

Lepený knižní blok ze složek perforovaných ve hřbetním lomu se používá také na knižní bloky o tloušťce do 40 mm, ale pro formát do B5. Plošná hmotnost papíru je doporučena do 100 g/m2. Na lepení knižního bloku se používá jak tavné, tak i disperzní lepilo. Speciální perforace složek ve hřbetním lomu musí být provedena tak, aby otvory zajistily dokonalé spojení vnitřní čtyřstránky. Délka otvorů by měla být nejméně 4 mm a vzdálenost mezi nimi maximálně 6 mm.

Lepený knižní blok ze složek s odstraněnými hřbetními lomy se používá pro knižní bloky o tloušťce do 35 mm a pro formát do B5. Odstraňování hřbetu musí probíhat tak, aby došlo k odstranění všech, tzn. i vnitřních, hřbetních lomů složek. Hřbety knižních bloků se vždy oblepují materiálem, který nepropouští lepidlo.

Lepený knižní blok ze složek lepených při skládání se používá pro knižní bloky o celkové tloušťce do 20 mm s formátem do B5. Doporučená plošná hmotnost papíru je do 100 g/m2. Slepování složky se provádí ve speciálním zařízením umístěným ve skládacím agregátu tiskového stroje, nebo ve skládacím stroji. Slepování ve hřbetním lomu musí být provedeno tak, aby šířka naneseného proužku lepidla nebyla větší než 2 mm. Na lepení knižního bloku se používá tavné nebo disperzní lepidlo.

Technologický postup výroby knižní vazby se dělí na několik základních částí, které jsou v maximální možné míře automatizovány. Jde o zhotovení knižního bloku, zhotovení knižních desek, zavěšení a dokončení vazby. Výroba knižních desek nemusí proběhnout předem a odděleně od výroby knižního bloku. Nejprve dochází ke skládání knižních archů na složky a lisování těchto složek, ať již jsou skládané klasicky, šité tavnou nití, perforované nebo lepené ve hřbetním lomu. Další operací je úprava a nalepování předsádek a příloh, snášení knižního kompletu včetně kolacionování, šití nitěmi na niťovkách, pokud se jedná o šitý knižní blok a klížení nebo lepení knižního bloku včetně lisování hřbetu a jeho případného oblepení u lepených vazeb.

Na předsádky se používá předsádkový papír o plošné hmotnosti kolem 120 g/m2. Při lepení musí být předsádka odsazena od výsledného hřbetu nejméně 2 mm pokud je knižní blok šitý nitěmi, nebo 1 mm, je-li knižní blok lepený ze složek s odstraněnými hřbety. Další operací je oříznutí knižního bloku po třech stranách a barvení ořízky, které však lze vynechat. Pro barvení ořízky se používají pigmentové barvy pastovité konzistence, vysoké světlostálosti, pastelových odstínů. Ořízka má hlavně estetický význam. Pro zabránění vnikání prachových částic do knihy je možné použít zlatou ořízku, která je však především zdobným prvkem vysoce náročných, především umělecky chráněných knih. Další operace, kterou je zalepení jedné či více záložkových stužek, také není v současné době příliš využívaná, ale poptávka především v poslední době stoupá. Velká poptávka je především u slovníků, lexikonů, atlasů a dalších náročných publikací. Kulacení hřbetu knižního bloku je vhodné především pro vazby o síle hřbetu větší než 20 - 30 mm. Kulacení výrazně napomáhá snadnosti otvírání knižní vazby. Oklepávání hřbetní drážky knižního bloku, přelepování hřbetu gázou (pouze u knižního bloku šitého nitěmi), přelepování hřbetu krepovým papírem a nalepování kapitálků. Pokud má knižní blok menší počet stran než 48, je možné šít nitěmi na krejčovském stroji zároveň s proužkem gázy nebo plátna. Nepravá předsádka, která je vyřazena již na knižním archu u první a poslední složky, je vhodná a použitelná pouze u papíru s větší plošnou hmotností než 100 g/m2.

Druhou částí výroby tuhé vazby je výroba knižních desek. Knižní desky zajišťují mnohem lepší ochranu knižního bloku před poškozením než obálky u měkkých vazeb. Výroba všech druhů knižních desek se zpravidla provádí dopředu tak, aby byla zajištěna kontinuita při zpracování knižního bloku. Lze však, především u velkokapacitních kniháren, které zpracovávají vyšší náklady, využít tandem ražbových, zlaticích strojů spolu s velkokapacitním deskovacím strojem pro zajištění on-line výroby knižních desek. Knižní desky se zhotovují hlavně z lepenky a to ze dvou přířezů, hřbetníku a potahového materiálu. Lepenka se používá šedá ruční, strojní nebo slepovaná. Směr vlákna musí být souběžný se hřbetem, doporučuje se orientovat síťovou stranu lepenky směrem dovnitř knihy. Lepenka nesmí mít větší vlhkost než 10 %, protože při vysychání by došlo k prohýbání knižních desek. Plošná hmotnost lepenky použité na hřbetník je 250 - 300 g/m2 u kulatého hřbetu a 400 - 900 g/m2 u rovného hřbetu. Jako potahový materiál se používají knihařská plátna oboustranně i jednostranně zatíraná, speciální i podlepovaná. Používají se imitace usní a potahové papíry. Pro potahování knižních desek se používají různé druhy lepidel. U nás nejpoužívanější tzv. "klihová galerta", která se zpracovává za tepla. Kombinované lepidlo se skládá z PVAc a škrobu nebo CMC (karboxymethylcelulózy). Třetím druhem lepidla je čisté PVAc.

Zhotovení desek z plastu je vhodné zejména tam, kde se vyžaduje omyvatelný a elastický povrch např. kalendáře, diáře, kuchařky, technická literatura, učebnice,... Jako materiál se používá měkčené nebo neměkčené PVC. Díky nepřílišné ekologické výhodnosti PVC se však postupně od tohoto materiálu upouští a nahrazuje se balakrony nebo koženkou.

Zdobení knižních desek, pokud nebylo použito potištěných potahových materiálů, se provádí ražbou na hřbetě, případně v celé ploše desek, slepotiskem, ražebními fóliemi.

Další fází výroby knižní vazby je spojení knižního bloku a knižních desek, které byly dosud zpracovávány odděleně. Jedná se o zavěšení knižního bloku do knižních desek. Knižní blok musí být zavěšen rovně a správně. Předsádka musí být nalepena bez výdutin a záhybů. Lepidla, která se používají, jsou buď škrobová, na bázi PVAc, nebo akrylová, popřípadě kombinovaná.

V poslední fázi dokončení vazby se lisováním a tvarováním hřbetních drážek získává kniha správný a konečný tvar. Jako jedna z posledních operací se provádí navlékání přebalů. Poté již následuje jen balení do smrštitelných fólií a konečná expedice.

Odborný garant článku: Článek byl převzat z čísla 9/1999 odborného polygrafického měsíčníku Svět tisku. Časopis si můžete předplatit na www.svettisku.cz.