OpenType je nový formát písma (font) vyvinutý společně firmami Adobe a Microsoft. Je založen na technologii TrueType formátu, konkrétně na jeho Windows implementaci. OpenType je rozšířením této verze TrueType o podporu více jazykových stránek, rozšířené typografické schopnosti a o možnost ukládat obrysy znaků i v postscritptových křivkách.

DŮVODY VZNIKU OPEN TYPE

Dvě základní technologie písem současnosti, TrueType a Type 1, nejsou schopny uspokojit nároky uživatelů na pořizování, formátování a výstup textů. Ani jedna z technologií není nezávislá na operačním systému (z pohledu uživatele) a pro každý OS tak musí existovat specifická varianta fontu. Vývojově mladší a progresivnější formát TrueType trpí špatnou kompatibilitou s jazykem PostScript a formátem PDF a písma Type 1 firmy Adobe (též označované jako postscriptová písma) neumožňují efektivně pracovat s více než 256 znaky, takže pro každý jazykový region musí existovat speciální verze fontu.

Spojení předností obou formátů by tak vyřešilo dnešní požadavky uživatelů. A právě toto spojení představuje OpenType formát.

VÝHODY

Základní výhody OpenType představují tyto vlastnosti:

1. multiplatformová podpora

OpenType font funguje beze změny ve Windows i MacOS; soubor stačí pouze překopírovat z jednoho systému na druhý.

2. podpora mezinárodních jazykových sad

Díky kódování Unicode může být v jednom fontu specifikováno teoreticky až 65516 znaků; v našich krajích tak např. odpadá nutnost používat odděleně font se „západní“ a „východní“ znakovou sadou.

3. menší velikost souborů

Metoda komprese užitá v OpenType fontech analyzuje jednotlivé litery a hledá jejich společné opakující se prvky, které pak mohou být vypuštěny z definice tvaru a jsou tedy ve fontu uloženy pouze jednou.

4. subsetting, tedy schopnost uložit jen v dokumentu použité znaky

Tato schopnost sice není unikátní vlastností OpenType, ale ve spojení s ostatními vlastnostmi (body 3, 5 a 6) významně usnadňí vytváření WWW stránek s unikátním designem, aniž by grafik musel konvertovat nestandardní písma do GIF formátu (či jiného bitmapového souboru).

5. dokonalejší ochrana proti nelegálnímu užívání na Internetu

Tvůrce písma font označí svým copyrightem a digitálním podpisem. Font musí být také digitálně podepsán pozdějším uživatelem-grafikem, který začlenil daný font do layoutu vytvořených stránek. Digitální podpis umožní prověřit autora písma (a zamezit tak zcizení grafické podoby písma) a prověří oprávněnost uživatele-grafika toto písmo používat.

Verifikaci digitálního podpisu provádí příslušný browser, který – podle výsledku prověření digitálního podpisu – písmo embedované ve webových stránkách použije ke zobrazení či nikoliv.

Kromě této ochrany proti zneužívání, jsou fonty opatřeny ochranou proti nedovoleným zásahům do designu písma.

6. umožňují tvůrcům ovlivnit chování fontu embedovaného v dokumentu

Tvůrce písma může ovlivnit, zda bude písmo dostupné jen při prohlížení na obrazovce, plně tištitelné nebo zda s ním bude možno provádět i editování dokumentu. Stejnou vlastností jsou vybavena i některá modernější TrueType písma.

7. vyspělé typografické schopnosti

I přes veškerý rozvoj digitálního publikování a předtiskové přípravy, počítačová typografie stále nedosahovala v některých ohledech kvality a možností klasické „horké“ sazby. Pokud grafik toužil po typograficky dokonalém vzhledu publikace, byl nucen upravovat mnoho atributů ručně, písmenko po písmenku. OpenType formát je navržen tak, aby grafikovi poskytl při práci maximální pohodlí. V OpenType písmu jsou nadefinovány kontextové situace, za kterých font provede na přání uživatele náhradu jednoho (i více) znaku za jiný.

UNICODE – konec problémů s kódováním

Unicode je systém univerzálního kódování znaků: „Unicode přiřazuje každému znaku jedinečné číslo, nezávislé na platformě, nezávislé na programu, nezávislé na jazyce.“ (definice Unicode Standard) K identifikaci každého jednoho znaku je užito 2 bajtového číselného kódu, takže celkový počet možných znaků identifikovatelných pomocí Unicode je 2¹⁶=65536. Tento počet stačí pro popsání znaků většiny používaných jazyků, matematických či fonetických symbolů i pro abecedy historických jazyků. Jak je uvedeno v definici, Unicode je systémem univerzálním, tedy na operačním systému nezávislým. Proto eliminuje potřebu „překládání“ (konverze) kódových tabulek z jednoho operačního systému na druhý.

Poslední verze Unicode Standard 3.0, uvedená v únoru 2000, je plně konzistentní s širší normou ISO/IEC10646, která díky rozšiřujícímu mechanizmu UTF–16 umožňuje kódování více než miliónu znaků. V Unicode Standard 3.0 jsou definovány znaky všech používaných jazyků včetně japonštiny a čínštiny, dělící znaménka, diakritika, matematické a technické symboly, šipky atd. Celkem je definováno 49194 kódů. Kromě toho zůstává asi 8000 volných pozic pro budoucí rozšíření (s UTF–16 dokonce 917476 volných pozic). Dále Unicode rezervuje 6400 pozic pro privátní užití, které mohou využívat vývojáři a designéři ve svých aplikacích (s UTF–16 je rezervováno dokonce 131068 privátních pozic). Na těchto pozicích je definována většina alternativních latinkových znaků, jako např. kapitálky a iniciály

V současnosti je Unicode plně implementován v Windows NT/2000 a MacOS X. Bohužel, MacOS 8.1 až MacOS 9 podporují Unicode jen částečně, přesněji řečeno OS umí volat jen prvních 255 znaků OTF fontu, tedy stejně jako u formátu Type 1. Od verze OS 8.5 je sice podpora Unicode řešena přes tzv. ATSUI (Apple Type Services for Unicode Imaging), ale v současnosti není tato služba žádnými aplikacemi třetích výrobců podporována. Ve Windows 95/98/ME je implementován speciální kódovací systém nazvaný WGL4, který je jakýmsi přechodem od tradičních 1bajtových systémů k Unicode, ale funkčnosti Unicode pochopitelně nedosahuje.

SOUBOROVÝ FORMÁT OPENTYPE

Souborový formát OpenType je vlastně rozšířením specifikace TrueType formátu. OpenType font je tedy také definován v jednom kompaktním souboru strukturovaném do systému tabulek (databázové uspořádání), v nichž jsou uloženy veškeré definice obrysů, kódování, metriky atd. V některé literatuře je pro OpenType používáno označení TrueTypeOpen 2. 0.

Ve skutečnosti existují dvě verze OpenType formátu – verze s postscriptovými obrysy znaků (Type 1) a verze s TrueType obrysy. Jediný podstatný rozdíl mezi nimi spočívá v nárocích na vykreslovací algoritmy (rasterizér) v operačním systému. OpenType s TrueType obrysy pracuje i ve starších verzích Windows (95/98/NT) a podle konvence má stále koncovku *.ttf. OpenType s obrysy znaků v postscriptových křivkách mají koncovku *.otf a pro jejich vykreslení musí být v operačním systému i rasterizér postscriptových písem.

Odborný garant článku: Autor článku pracuje ve Studiu Marvil, které se zabývá předtiskovou přípravou a tvorbou OpenType fontů.