Měkké a polotuhé vazby - Jak na? - Printing.cz - Tisk, pre-press a knihařské zpracování

Odběr fotomagazínu

Fotografický magazín "iZIN IDIF" každý týden ve Vašem e-mailu.
Co nového ve světě fotografie!

 

Zadejte Vaši e-mailovou adresu:

Kamarád fotí rád?

Přihlas ho k odběru fotomagazínu!

 

Zadejte e-mailovou adresu kamaráda:

Soutěž

Sponzorem soutěže je:

IDIF

 

Kde se narodil známý fotograf František Drtikol?

V dnešní soutěži hrajeme o:



Jak na?

Měkké a polotuhé vazby

Sešitová měkká vazba V1

19. února 2001, 17.57 | Dělení měkkých a polotuhých vazeb

Sešitová měkká vazba V1 je spolu s lepenou měkkou vazbou V2 nejrozšířenějším druhem měkké vazby. Tato vazba se zhotovuje především v automatických výrobních linkách, nebo kontinuálně ve skládacích agregátech kotoučových tiskových strojů. Knižní složky jsou u této vazby vloženy do sebe a do obálky. Knižní složky jsou dále spolu s obálkou sešity ve hřbetě a oříznuty po třech stranách. Pro trvalé spojení složek a obálky se používá šití drátem, skobkou z plochého nebo zaobleného drátu (výjimečně se používá spona) nebo šití nitěmi na krejčovském stroji. Další variantou spojení knižního bloku je lepení ve hřbetním lomu. To je známé například z kotoučových tiskových strojů. Bodové lepení měkké vazby V1 se však používá i jako bezpečnostní opatření u sešitů určených pro malé děti, u kterých by hrozilo spolknutí skobky.

Podle normy ON 88 3750 pro knižní vazby je dovolený rozsah pro sešitovou měkkou vazbu V1 u papíru plošné hmotnosti do 70 g/m2 nejvýše 60 listů (120 stran), nad 70 g/m2 maximálně 44 listů (88 stran). Šití drátem se řídí výškou knižního bloku. Pro menší sešity ve formátu menším než A6 se používají 1 - 2 skobky, pro formáty A6 - A5 2 - 3 skobky a pro formáty větší než A5 2 - 4 skobky. Šití nitěmi se provádí na krejčovském stroji po celé délce hřbetu stehy dlouhými nejméně 3 mm. U obálek obecně platí, že pokud je z papíru o plošné hmotnosti nad 110 g/m2 bývá v místě hřbetního lomu jednou rýhovaná. Obálka u této vazby je zásadně bez záložek. Po sešití je knižní blok i s obálkou oříznut po třech stranách. V dnešní době je díky zkvalitnění materiálů a výrobních postupů možné překročení hodnot uváděných normou.

Technologický postup sešitové měkké vazby je technologicky nenáročný a závisí především na druhu vazebného spojení. Nitěmi šitá vazba V1 se dnes téměř nepoužívá, pouze u speciálních knihařských výrobků, jako jsou pasy nebo spořitelní knížky. Technologický postup dále závisí na způsobu výroby a s tím souvisejícím typu tiskového stroje (kotoučový nebo archový), kterým byl tisk knižního bloku a obálky realizován.

Při výrobě sešitové měkké vazby V1 se nejčastěji používá automatizovaných výrobních linek, které se skládají z automatické snášecí drátovky a trojřezu integrovaného do výrobní linky s křížovým stohovým vykladačem. Ten umožňuje stohování produkce do balíků v předem určeném počtu exemplářů. Jednotlivé vrstvy ve stohu jsou pootáčeny hřbetem tak, aby se snížil význam našití hřbetu drátěnými skobkami. Takto připravené stohy je možné stále v lince automaticky převázat nebo zabalit do smrštitelné fólie a pomocí paletizátoru bez dotyku lidské ruky uložit na palety. Do linky je možné začlenit další stanice pro vkládání či lepení příloh, speciální nakladač nesložených složek, případně i automatické adresovací zařízení umožňující vytištění a nalepení adresních štítků.

Tato vazba je technologicky středně náročným druhem vazby pro větší rozsahy, ale v závislosti na extrémních podmínkách s nižší životností. Délka životnosti výrazně závisí na zvolené technologii, použitém papíru a v neposlední řadě i na lepidle a jeho nanesení. Na rozvoji lepené vazby měl zásadní podíl vývoj nových syntetických lepidel. Prvními z nich byly vodou ředitelná disperzní lepidla na bázi PVAc (polyvinylacetát), později lepidla tavná na bázi kopolymerů ethylenu a vinylacetátu. V poslední době jsou trendem v oblasti lepidel polyuretany, které se dokonale spojují s papírem a na hřbetě bloků vytvářejí pružný, pevný a přitom tenký film, který dovoluje snadné rozevření knižního bloku. Tato vazba nachází největší využití v oblasti neperiodických tiskovin, zejména pak při vazbě tzv. paperbacků (knih menšího významu do kapsy), katalogů, příruček, učebnic, propagačních tiskovin atd. Vazba V2 je také velmi často používaná při výrobě periodických tiskovin, zejména časopisů. Zde by však síla hřbetu neměla být menší než 4 mm.

Jednotlivé listy, čtyřstránkové složky, složky speciálně perforované nebo slepované ve hřbetním lomu jsou spojeny ve hřbetě do knižního bloku syntetickým lepidlem a zavěšeny do čtyřikrát i vícekrát rýhované kartonové nebo laminované obálky a následně oříznuty po třech stranách.

U vazby V2 je povolená varianta, tzv. oblepované měkké vazby V2a. Základní charakteristikou této vazby je oblepený hřbet plátnem a dělená obálka.

Důležitým faktorem ovlivňujícím kvalitu a trvanlivost vazby je zvolený technologický postup. Jak již bylo řečeno v charakteristice vazby, je možné do knižního bloku spojit lepením jednotlivé listy (což znamená, že složkám, které jsou sneseny do knižního kompletu byly odstraněny hřbety). Složky, kterým nejsou odstraněny hřbety, musí být speciálně upraveny tak, aby se po oříznutí knižního bloku nerozpadly. Existují dva způsoby takovéto speciální úpravy. Složky je možné ve hřbetu perforovat nebo slepit. Perforace způsobí, že se lepidlo dostane dovnitř složky a spojí její vnitřní listy. Nevýhodou tohoto postupu je, že lepidlo může zatéct příliš hluboko do nitra složky a slepit stránky. Druhá možnost spočívá v použití složek spojených ve hřbetě lepidlem. Tyto složky jsou lepeny v lomu při skládání ve skládacím agregátu tiskového stroje.

Podle normy ON 88 3750 pro knižní vazby je i u vazby V2 stanovena tloušťka bloku. U papírů s plošnou hmotností do 90 g/m2 je stanovena tloušťka vazby na 4 - 35 mm. Pro spojení dvoulistů je doporučeno frézování nebo slepování. U papírů s plošnou hmotností do 100 g/m2 je stanovena tloušťka vazby na 5 - 40 mm při spojování složek speciálně perforovaných ve hřbetním lomu, a 5 - 20 mm při spojování složek slepených ve hřbetním lomu. I u vazby V2 je možné překročení limitů stanovených normou.

Po nanesení lepidla se spojený knižní blok zavěšuje do kartónové nebo laminované obálky. Obálka je bez záložek, čtyřikrát nebo vícekrát rýhovaná. Dvě rýhy jsou umístěny uprostřed na tloušťku hřbetu, z obou stran je ještě jedna rýha, která je vzdálená 4 - 6 mm od hřbetu. Při zavěšování musí být obálka přilepena v celé ploše mezi první a čtvrtou rýhou. Na obálku se nejčastěji používají oboustranně natírané kartony.

Vnitřní strana obálky by neměla být leštěná nebo lakovaná a zároveň v oblasti mezi rýhami v ploše potisknutá, protože obnažený papír má vyšší nasáklivost lepidla, a proto je také vhodnější pro spojení knižního bloku s obálkou. Směr vláken papíru knižních složek a obálky musí být, zejména při technologii frézování, souběžný se hřbetem vazby. V opačném případě může docházet k praskání obálky.

Technologický postup lepené měkké vazby je závislý na druhu složek (složené klasicky bez úpravy nebo perforované či slepované ve hřbetním lomu), použité technologii (bez zachování nebo se zachováním hřbetů složek) a zvoleném typu vazby (standardní V2 nebo oblepená vazba V2a). Je možné použít všechny druhy výroby včetně kontinuální technologie. Tato vazba se však v současné době zhotovuje ve speciálních lepicích strojích, které umožňují zapojení do automatických výrobních linek. Ty se vzhledem k určité náročnosti vazby ukazují jako nejvýhodnější.

Zvláštní druhy lepených měkkých vazeb V2

Lepená měkká vazba již natrvalo zaujala své pevné místo ve světě knih. Pro svou snadnou výrobu, a tím i poměrně nízkou cenu, je oblíbená nejen u čtenářů, ale i u výrobců. Existují však i netradiční, méně známé druhy lepených měkkých vazeb, které ještě více zvyšují kvalitu a elegantnost této vazby.

Jednou z takovýchto vazeb je lepená vazba se záložkami. Jde o běžnou lepenou vazbu, pouze obálka je dvakrát nebo čtyřikrát rýhovaná a má jednu nebo obě strany založeny hluboko ke hřbetu. Technologicky lze tuto úpravu zhotovit v jakémkoliv lepicím stroji, záložky obálky se skládají předem nebo přímo ve stroji během procesu lepení. V automatizovaných linkách s připojeným trojřezem je nutné, aby obálka byla poněkud užší než knižní blok, respektive při ořezávání čela bloku by měl knižní blok o 1 mm přesahovat obálku. Použití této vazby je vhodné v oblasti učebnic, zejména v případě, že se laminuje obálka. Druhou možností použití vazby se záložkami je použití obálky, která má přesah 1 mm přes čelo knižního bloku. Tento technologický postup je poněkud náročnější než postup s přesahem knižního bloku. Po slepení knižního bloku dojde k ořezu na jeho čele, následuje zavěšení do obálky se záložkami a oříznutí u hlavy a paty. Nevýhodou tohoto způsobu je i přes větší elegantnost a estetičnost dvojí průchod lepícím strojem nebo napojení dvou strojů za sebe.

Tato vazba je určena pro publikace s malým rozsahem. Švýcarská lepená vazba dává tiskovině elegantní vzhled a možnost snadného rozevření. Tato vazba je vhodná především na katalogy. Knižní blok je oblepen speciálním textilním oblepovacím materiálem, ke kterému je ze zadní strany nalepena dvakrát rýhovaná obálka. Ta bývá velmi často laminovaná nebo je vyrobena z kartonu o vysoké plošné hmotnosti. Po otevření je u této vazby i hřbetová část volná. Tím je možné využít celou plochu obálky na tisk. Obálka se často používá se záložkami. Lepidlo na spojení knižního bloku je vždy disperzní, pro spojení knižního bloku a obálky je možné použít i tavné lepidlo. Strojové zpracování je možné tam, kde je instalována speciální tryska pro boční nanášení lepidla.

Ta je ve stejné šíři jako oblepovací materiál. Dutinka se zhotovuje z předem složeného papírového pásu potřebné šířky prostřednictvím přídavného zařízení. Knižní blok je zavěšen do čtyřikrát rýhované obálky, spojení knižního bloku a obálky zajišťuje pouze dutinka, která tuto část obálky zpevňuje. Pro lepení knižního bloku se používá disperzní lepidlo, pro lepení obálky tavné lepidlo. Tato vazba má lepší rozevíratelnost a má ohebnější hřbet.

Rozdíl spočívá v přilepení obálky ke knižnímu bloku z obou stran. Obálka je ve hřbetové části šestkrát rýhovaná. Knižní blok je přilepen k obálce mezi první a druhou a pátou a šestou rýhou. Oblast hřbetu obálky však není přilepena ke hřbetu knižního bloku.

Základní charakteristikou lepené vazby Hardcover je to, že se blíží k vazbě tuhé při zachování všech typických vlastností měkké vazby.

Blok je rovný, bez předsádky a kapitálku, je lepený s oblepeným hřbetem. Obálka je ztužená, je slepená ze dvou vrstev často i silného kartonu. Okraje obálky přesahují knižní blok na straně proti hřbetu. Obálka je zhotovena vysekáváním z jednoho kusu kartonu a slepuje se dopředu v celé ploše tavným lepidlem. Knižní blok se lepí disperzním lepidlem, oblepí se a poté se zavěsí do připravené obálky. Vzhledem ke způsobu zhotovení této vazby se tento typ vazby doporučuje pouze pro střední formáty a rozsahy.

Bloková měkká vazba V3 je technologicky nejméně náročným a zároveň nejstarším druhem vazby vícesložkových brožur s omezeným rozsahem. Jednotlivé listy nebo knižní složky jsou u této vazby shora sešity drátěnými skobkami nebo sponami a zavěšeny do čtyřikrát rýhované obálky a oříznuty po třech stranách.

Při velkém rozsahu brožury je u blokové vazby V3 špatná rozevíratelnost publikace. Ta se projevuje až do vzdálenosti 5 cm od hřbetu. Velmi omezená je také trvanlivost této vazby, protože dochází k protrhávání okrajových listů v místech okolo drátěných skobek. U blokové měkké vazby V3 je povolená varianta V3a (oblepovaná bloková měkká vazba). Obálka u této varianty je dělená, hřbet je oblepen plátnem nebo jiným nepropustným materiálem. U vazby V3a je odolnost vazby vyšší. Vzhledem k těmto nedostatkům je využití a rozšíření této vazby minimální. Vazba je vhodná především pro malonákladové neperiodické publikace merkantilního charakteru a vysokoškolská skripta, nebo malonákladové učebnice. Další používanou variantou je kombinovaná vazba V2 a V3. Knižní blok je sešitý drátem, poté je odfrézován hřbet knižního bloku a následně zalepen do obálky podobně jako u vazby V2. Tím je výrazně zlepšena rozevíratelnost a pevnost této vazby.

Vazba V3 se většinou používá v tloušťkách knižního bloku do 10 mm. Šití drátem shora se provádí u formátů do A5 na 2 skobky, u formátů do A4 na 2 - 3 skobky a u formátů větších než A4 se používá 3 - 5 skobek. Obálka bývá bez záložek, ve hřbetě je čtyřikrát rýhovaná. Dvě rýhy jsou umístěny uprostřed obálky v šířce hřbetu a dále po obou stranách po jedné rýze 8 - 10 mm od hřbetu. Při zavěšování musí být obálka přilepena v ploše mezi první a čtvrtou rýhou. Vnitřní strana obálky nesmí být leštěná, lakovaná nebo laminovaná a tisk nesmí přesahovat rýhování. Vlákno papíru obálky by mělo být souběžné se hřbetem. Po zavěšení knižního bloku do obálky, je tiskovina oříznuta po třech stranách. U povolené varianty oblepované měkké vazby V3a je obálka rozdělena na přední a zadní část, každá část je jednou rýhovaná 8 - 10 mm od hřbetu. Knižní blok se šije zároveň s obálkou a hřbet se oblepuje plátnem. Šířka oblepovacího proužku by neměla přesáhnout rýhy obálky. Díky použitému vazebnému spojení není na papír pro knižní blok kladen žádný specifický nárok, přesto by jeho plošná hmotnost neměla přesáhnout, s ohledem na rozevíratelnost vazby, 90 g/m2.

Díky velké technologické náročnosti a u klasického šití knižního bloku také veliké pracnosti je v současnosti využití této vazby v malých nákladech minimální. Vazba je vhodná zejména tam, kde vyžadujeme vysokou životnost a nelze z různých důvodů použít tuhou vazbu (například výroba velkých katalogů, atlasů, publikací kvalitního obsahu, odborná periodika zásadnější povahy, většího rozsahu).

Knižní složky jsou ve hřbetě sešité tavnou nití a poté sneseny nebo sneseny a následně klasicky sešity, zalepeny a zavěšeny do čtyřikrát rýhované obálky a oříznuty po třech stranách. Šité složky dodávají vazbě největší pevnost mezi měkkými vazbami. Tloušťka knižního bloku se u této vazby pohybuje od 5 do 50 mm. Pro knižní složky šité klasicky se používá jednoduchý brožovací steh bez gázy. Obálka je čtyřikrát rýhovaná, dvě rýhy uprostřed, vpředu a vzadu dvě rýhy 4 - 6 mm vzdálené od hřbetu. Při zavěšování musí být přilepena v ploše mezi první a čtvrtou rýhou. Vlákno papíru by mělo být podobně jako u ostatních vazeb souběžné se hřbetem. Vnitřní strana obálky by neměla být leštěná, lakovaná nebo laminovaná a tisk nesmí přesahovat rýhování (to neplatí při použití PUR lepidel). Publikace je oříznuta po třech stranách i s obálkou. Na papír použitý na knižní blok není kladen žádný specifický nárok, avšak plošná hmotnost by neměla přesáhnout 100 g/m2, u lepeného knižního bloku ze složek šitých tavnou nití 90 g/m2.

Technologický postup je závislý na druhu vazebného spojení knižního bloku a z toho plynoucí výroby. Teoreticky je možné použít všechny druhy výroby kromě kontinuální technologie. Automatizovaná technologie se používá především u klasicky šitých knižních bloků. To je způsobeno možností napojit knihařské niťovky do automatických výrobních linek. Pro výrobu knižního bloku zhotoveného ze složek šitých tavnou nití se používá plně automatizovaná technologie. Využívá se tedy kompletních linek, primárně určených pro lepenou měkkou vazbu, s odpojeným agregátem na opracování hřbetu. Pro větší pevnost se doporučuje oblepit hřbet proužkem krepového papíru nebo plátna s přesahem na obě strany v šíři 1,5 - 2 cm.

 

Odborný garant článku:

Článek byl převzat z čísla 9/1999 odborného polygrafického měsíčníku Svět tisku. Časopis si můžete předplatit na www.svettisku.cz.

Lepená měkká vazba V2

Lepená vazba se záložkami

Švýcarská lepená vazba

Finská lepená vazba Tubebind

Finská lepená vazba Otabind

Lepená vazba Hardcover

Bloková měkká vazba V3

Šitá měkká vazba V4

Tématické zařazení:

 » Články  » Jak na?  

 

 

 

 

Přihlášení k mému účtu

Uživatelské jméno:

Heslo: