Další možností povrchové úpravy tiskoviny je lakování. Podobně jako u laminace lze požadovat výsledný lesklý nebo matný efekt - a použít lesklý nebo matný lak. Navíc máme narozdíl od laminace možnost lakovat pouze určitou část stránky a ne celý tiskový arch (viz dále: parciální lak). Podobně jako u laminace, je třeba i u lakování počítat s touto výslednou úpravou tiskoviny už při vlastním tisku a používat takové barvy, které při následném lakování nebudou způsobovat větší problémy, než je bezpodmínečně nutné.

Pro lakování tiskovin se používají tři různé postupy. Prvním z nich je lakování tiskové (někdy nazývané též "ofsetové"). Největší výhodou tohoto způsobu lakování je jednoduchost aplikace. U ofsetového tisku lze použít pro nanášení laku poslední barvovou věž tiskového stroje. Tiskové laky se dnes pro nízkou výslednou kvalitu laku a především pro vysoký obsah organických rozpouštědel prakticky přestávají používat.

Dalším způsobem lakování je lakování disperzní. Disperzní laky se skládají převážně z pevných syntetických polymerních částic, které jsou snadno rozpustné ve vodě. Po vysušení nanesené vrstvy (tedy hlavně po odpaření vody) vzniká pevný film chránící tiskovinu. Maximální možná vrstva laku nanášená tímto způsobem je však poměrně malá. U disperzního laku není možné dosáhnout příliš vysokého lesku, protože malá vrstva laku má tendenci kopírovat drobné nerovnosti potištěného archu papíru. Pro použití disperzních laků je nutné výkonné sušení s velkým podílem horkovzdušného proudění. Disperzním lakem jsou lakovány například krabičky na cigarety.

Třetím běžným způsobem, který v současnosti prožívá nejbouřlivější rozvoj, je UV lakování. UV laky jsou před aplikací v kapalné podobě a obsahují fotoiniciátor. Na tento fotoiniciátor působí při nanášení laku ultrafialové záření (požívají se různé vlnové délky od 250 do 400 nm), které způsobuje rychlou chemickou reakci. Při ní se fotoiniciátor velmi rychle rozkládá a dochází k polymerizaci, tedy k vytvrzení lakovaného povrchu. Již po několika desetinách sekundy je celá vrstva laku definitivně vytvrzená, což umožňuje velmi rychlou návaznost dalšího zpracování tiskoviny. Za největší výhodu UV laků bývá všeobecně považován vysoký lesk, možnost nanesení větší vrstvy laku a také rychlost zpracování. Vytvrzený lak je navíc dobře omyvatelný, odolný proti vodě a špíně, a zvyšuje tak životnost tiskovin.

Na rozdíl od disperzního lakování, kde bývá lakovací zařízení napojeno přímo na tiskový stroj (tedy on-line), bývá lakovací zařízení pro nanášení UV laků off-line, tedy samostatný stroj, nezávislý na stroji tiskovém. Je to především proto, že UV laky nesmějí přijít do styku s ofsetovými barvami, dokud tyto barvy nejsou 100% zaschlé.

Detail UV lakovacího zařízení

Samotná technologie UV lakování je náročná na určitá bezpečnostní opatření při práci, protože nevytvrzené UV laky obsahují těkavé látky, které mohou dráždit pokožku a oči. Dále je potřeba zajistit, aby oči obsluhy nebyly vystavovány škodlivému ultrafialovému záření (to je většinou zajištěno už konstrukcí zařízení). Z ekologického hlediska je také důležité, aby bezchybně fungovalo katalytické zařízení, které odvádí ozón vznikající působením UV záření na lak a převádí jej zpět na atmosférický kyslík.

I když jde v případě UV laků o technologii ekologicky poněkud náročnější, výsledný efekt je jinou lakovací technologií prakticky nedosažitelný. Také proto jde vývoj v této oblasti poměrně rychle dopředu, takže některé UV laky dnes už mají certifikáty například pro použití na obalech pro dětské hračky. Zatím se ovšem nedoporučuje používat UV laky na obaly potravin.

Odborný garant článku: Článek byl převzat z publikace Praktický rádce zadavatele tiskových služeb vydanou společností Svět tisku. Publikaci si můžete vyžádat na adrese www.svettisku.cz.